Editorial 1/2017

 Vážení čtenáři,

v předchozím čísle jsme Vám nabídli editorial jiný, než bývalo zvykem, a to rozhovor s panem profesorem MUDr. Pavlem Pafkem, CSc. Jelikož tato forma vzbudila velký zájem, rozhodli jsme se pokračovat a oslovit další významné osobnosti z oblastí, která mají co do činění s problematikou zdravotnictví.

V tomto čísle Vám přinášíme rozhovor s panem Ing. Petrem Landou, ekonomickým náměstkem Ministerstva zdravotnictví České republiky.

Přejeme Vám příjemné čtení.

Ing. Petr Landa (55 let) byl v roce 2015 jmenován do funkce náměstka pro ekonomiku a přímo řízené organizace na Ministerstvu zahraničí České republiky. Vystudoval obor systémového inženýrství na Fakultě řízení Vysoké školy ekonomické. Působil jako ekonomický ředitel Českých radiokomunikací (1985– 1992), ředitel ústecké pobočky Investiční a Poštovní banky (1993–1996), generální ředitel Penzijního fondu VZP ČR (1996–2001), ředitel Nemocnice sv. Alžběty v Lounech (2003–2005) a Ústecké kliniky (2005– 2008). V letech 2013–2015 pracoval v Nemocnici Na Bulovce na pozici ekonomického náměstka.

Podle dat OECD vynakládá Česká republika na zdravotnictví 7,1 % z HDP, což nás řadí na jedno z posledních míst mezi zeměmi OECD. Podíl peněz z veřejných zdrojů je jeden z nejvyšších ve zdravotnictví a spoluúčast pacientů je naopak mizivá. Jakým způsobem bychom měli navýšit objem financí směřujících do zdravotnictví? Vidíte zde například prostor pro spolufinancování pacientů?

Toto je otázka vrcholně politická. K rozhodnutí o tom, zda se půjde cestou navyšování výdajů veřejných rozpočtů, nebo zapojením soukromých zdrojů je potřeba celospolečenského konsenzu. Současná vláda má na tuto věc jednoznačný názor a i pan ministr nastupoval do úřadu s tím, že nedojde k navýšení spoluúčasti pacientů. Náš systém je velmi výrazně založen na solidaritě zdravých s nemocnými a bohatých s chudými. Tomu odpovídá i skladba příjmů zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že spoluúčast pacientů ve srovnání s ostatními zeměmi EU je opravdu velmi nízká, teoretický prostor pro její zvýšení je tedy celkem výrazný. Jde ale o politické rozhodnutí, zda tímto směrem jít chceme. Za současného nastavení je tak jedinou možností, jak zvýšit objem financí ve zdravotnictví, navyšování pojistného, které za své pojištěnce odvádí stát. Je pravda, že jsme zemí s vysokým podílem veřejných rozpočtů na financování zdravotnictví. Ale i díky tomu jsme také zemí, kde je na velmi vysoké úrovni dostupnost péče pro všechny příjmové skupiny.

Zdravotnictví v ČR je dlouhodobě podinvestováno. S ohledem na tento fakt a obtížnou personální situaci jste spíše optimista nebo pesimista, pokud jde o udržení kvality zdravotní péče?

Myslím, že kvalitu péče se minimálně podaří udržet. Věřím však, že s nástupem moderních technologií se bude kvalita poskytované péče spíše zlepšovat. Málokdo si uvědomuje, jak obrovského pokroku bylo dosaženo ve srovnání například s osmdesátými lety minulého století. Co se týče investic především do stavební infrastruktury, situace opravdu není dobrá. Poskytujeme kvalitní péči v budovách, které tomuto účelu neodpovídají. Především v Praze, která jako bohatý region nemůže čerpat některé dotace EU, je situace špatná.

Z plateb za zdravotní péči nelze zajistit v nemocnicích větší investice. Chystáte nějaký nástroj, jak toto koncepčně a dlouhodobě řešit?

Ministerstvo zdravotnictví chce vládě předložit návrh, jak tuto situaci řešit prostřednictvím vytvoření fondu pro investice ve zdravotnictví financovaného z výnosu spotřební daně z tabáku a tabákových výrobků. Pokud bychom do tohoto fondu alokovali 10 % výběru daně, dostali bychom se na částku 5 miliard Kč za rok. S takto budovaným fondem by se podařilo významně zlepšit současnou situaci v horizontu cca 20 let.

Méně nemocničních zařízení a soustředění péče do větších center – není to cesta, jak vyřešit personální nouzi a zvýšit kvalitu péče? Jinak řečeno, mohla by jak v oblasti financování, tak i při řešení perzonálních otázek pomoci optimalizace sítě zdravotnických zařízení?

janda

Ing. Petr Landa

Optimalizace sítě je jakýsi evergreen našeho zdravotnictví. Je pravdou, že v mezinárodním srovnání máme poměrně hodně nemocnic. V oblasti vysoce specializované péče k významné centralizaci dochází, pro různé indikace jsou budována specializovaná centra v rámci fakultních nebo krajských nemocnic, a pacienti jsou do nich směřováni. V oblasti základní péče však mají svoje nezastupitelné místo i „okresní“ nemocnice. Až na několik málo výjimek by měla být v každém okrese nemocnice schopná poskytnout kvalitní péči v základních oborech. Ale i při této konfiguraci sítě nemocnic by mělo postačovat maximálně 120 nemocnic a přitom jich dnes máme více než 160. Je však možné, že síť nemocnic se sama optimalizuje právě z důvodu personálních obtíží. Nemocnice, které nebudou mít perzonál, budou odsouzeny k zániku. Ochota pracovat v určité nemocnici a ochota být v té nemocnici léčen dle mého názoru silně koreluje. Tedy lékaři a ostatní zdravotnický personál většinou chtějí pracovat v těch nemocnicích, kde chtějí být léčeni pacienti.

Lze podle vás, pane inženýre, měřit kvalitu zdravotní péče? A existují nástroje umožňující porovnávat v tomto parametru jednotlivá zdravotnická zařízení?

Kvalitu zdravotní péče samozřejmě měřit lze a nástroje umožňující srovnání zařízení existují. V případě zdravotnictví je však nutné být opatrný na interpretaci získaných ukazatelů. Ne vždy musí ukazatel, jako například vyšší úmrtnost, vypovídat o kvalitě péče. Může například jen odrážet spektrum pacientů s vážnějšími chorobami. Indikátorům kvality ve zdravotnictví se věnuje také Ústav zdravotnických informací a statistiky. Existují také nezávislá hodnocení kvality v jednotlivých nemocnicích, ty jsou však spíše než na výsledky léčby zaměřeny na spokojenost pacientů.

Existuje nějaký systém, na jehož základě hodnotíte kvalitu zdravotní péče v přímo řízených nemocnicích? Jaké z tohoto hodnocení vyvozujete důsledky?

Nějaký rigorózní systém hodnocení kvality poskytované péče v přímo řízených nemocnicích zatím nemáme. Pokud někdo není spokojen s péčí v našich nemocnicích, v první řadě se obrací na ředitele nemocnice (případně na oddělení stížností dané nemocnice), kde jeho podnět vyřeší. Benchmarking kvality se dle mého názoru rozšíří, jakmile budou na kvalitu navázány i úhrady.

V poslední fázi schvalování je zákon o univerzitních nemocnicích. Jaké výhody přinese realizace tohoto zákona?

Dá se říci, že pro fakultní a ostatní velké nemocnice je lepší jakákoli jiná právní forma než stávající příspěvková organizace. Forma příspěvkové organizace se hodí pro muzeum na malém městě, které skutečně finančně žije z příspěvků zřizovatele. Fakultní nemocnice s obratem několik miliard by si zasloužily větší samostatnost, ale také vyšší odpovědnost.

Do voleb zbývá již jen několik málo měsíců. Jaké priority jste si stanovil pro toto období, co byste ještě rád „nastartoval“, případně dokončil?

Jsem náměstkem odborným, nikoli náměstkem politickým. Moje role tak nekončí s koncem volebního období a jsem zodpovědný za trvalé fungování mnou řízených agend. Do konce volebního období však máme stanoveny i určité mimořádné úkoly panem ministrem. Především jde o návrh systému zajištění financí na investice ve zdravotnictví z výnosu spotřební daně z tabáku, dále potom navýšení odměny za práci ve směnném provozu pro zdravotníky pracující u lůžka.

Děkujeme Vám za rozhovor.

Redakce We Make Media, s. r. o.